Friends will be friends
5. prosince 2011 v 19:45 | Monča alias Shy
|
mé básně
Barče dodatečně k svátku a jako poděkování =)
Takže, milá Barborko,
nejprve se asi sluší
poděkovat za všechno,
abych měla pokoj v duši
a aby se neřeklo.
Možná, že to pořád nevíš,
že díky Tvé osobě
splnil se mi velký sen,
ač nelehký pro obě.
Vše jsme spolu ale zvládly,
ač jsme při tom neomládly. =D
Avšak díky Tvojí síle,
měly jsme i světlé chvíle.
Děti, pošta, nákupy,
nás asi daly do kupy. =D
Chci říct, žes mě naučila
užitečné věci.
Oblečení od Vietnamců
už vážně nosit nechci. =D
Vždy jsem chtěla jenom dávat,
teď umím i přijímat.
Byla jsem jak malá holka,
však nebudem' se dojímat.
Ať chceš nebo ne,
jsi jak malý andílek,
který nejen na Vánoce,
a nyní již bez legrace,
chce pomoci každému
i v cestě plné od pírek.
Děkuju za všechny dary,
za společnost, cenné rady.
Děkuju, že se mé přání
vyplnilo znenadání.
Teď totiž jistě vím,
že můžu jít klidně dál.
Že ve stáří si můžu říct,
že můj život za to stál.
Nechci vrátit ani chvilku,
je to velká zkušenost.
A těch v dnešní těžké době
vážně není nikdy dost.
A tak, milé kamarádce,
s křídly jako anděl mívá,
přeju nejen v novém roce,
ať její srdce štěstím zpívá.
Ať se jí splní
vše, co si bude přát.
Ať ledům štěstí
nedovolí tát.
Proto, milá Barčo,
užívej si života.
Však nedovol, ať Tě někdy
opustí Tvá ochota,
která lidem sílu dává,
a s níž se nikdo neobává...
Í K !!!
Monča =)
Klus vs. Murs
30. listopadu 2011 v 1:39 | Monča alias Shy
|
postřehy, články, zajímavosti
Po desítkách minut, zda článek nazvat "Britský Tomáš Klus" či "Český Olly Murs", jsem došla ke kompromisu
"Klus vs. Murs".
Již zde si můžete všimnout podobnosti příjmení těchto dvou pánů (rým a počet písmen).
Jedná se o příjmení dvou interpretů, u nichž jsem si v ledačem všimla různých paralel.
Abych i sama sobě prokázala, že tito dva lidé toho mají mnoho společného,
rozhodla jsem se udělat menší shrnutí.
TOMÁŠ KLUS
Tomáš Klus se narodil dne 15. května 1986 a je českým písničkářem, hercem a moderátorem (Ceny Anděl).
Poprvé se prosadil v roce 2007, kdy vyhrál Czech talent ve Zlíně. Svou kariéru aktivně započal roku 2008 vydáním svého prvního alba Cesta do záhu(d)by. V roce 2009 následovalo album druhé (Hlavní uzávěr splínu) a nyní v říjnu 2011 vyšlo v pořadí třetí a prozatím poslední album Racek. K němu Tomáš objíždí česká divadla, jež jsou beznadějně vyprodána, jelikož je to rozený showman, lidé se na koncertech baví.
Dále Tom vystupuje na charitativních akcích jako např. Světluška, Kde peníze pomáhají apod.
OLLY MURS
Olly Murs je narozen dne 14. května 1984 (všimněte si dne narození k porovnání s Tomášovým). Olly ve Velké Británii působí jako tzv. singer-songwriter, což přeložíme jako písničkář. Nemůžeme ho však řadit mezi klasické písničkáře, na které jsme zvyklí u nás, zde tento pojem znamená spíš fakt, že si Olly Murs své texty a hudbu píše sám.
Stejně jako Tomáš si také zkusil úlohu moderátora (X-tra Factor) a je také choreografem.
Poprvé se prosadil roku 2009 poté, co skončil jako druhý v soutěži Britain's Got a Talent. "Prohra" jej však nezastavila, dle slov jednoho z porotců je to showman, zrodil se pro show, a tak Olly roku 2010 vydal své první debutové album.
Druhé album s názvem In Case You Didn't Know vyšlo v listopadu 2011 (o měsíc později než Tomášovo poslední album) a tour začne v britských arenách začátkem příštího roku.
Také on podporuje spoustu charitativních kampaní, jako např. Children In Need, Comic Relief Red Nose Day a mnoho dalších.
KLUS
Tomáš vystupuje se svým kytaristou Jiřím Kučerovským. Na kytaru však hraje též. Dokonce jich vlastní více a má je pojmenované, vč. ukulele Tondy. Žánrově jej můžeme zařadit na pomezí popu a folku. Originální jsou hlavně jeho improvizace.
MURS
Olly většinou vystupuje se svým kytaristou nebo celou kapelou zahrnující basovou kytaru, klavír, sólisty a housle.
Avšak i on na kytaru hrát umí, což je samozřejmé, když si hudbu i sám skládá. Žánry od něj uslyšíme různé, od popu přes dance, reggae, až po soul a ska. Originálními můžeme označit hlavně jeho taneční kreace.
Tomáš KLUS *)
Mimo další můžeme zmínit, že Tomáš v dětství sportoval. Jeho disciplínou byl pětiboj, s nímž musel skončit kvůli zranění.
Pokud vybereme jednu z Tomášových nejznámějších písní, tedy Marie, všimněte si, že zde zpívá: "Marie, co ti je?"
Dále za zmínku stojí jistě jeho oficiální internetové stránky: www.tomasklus.cz.
Olly MURS
Olly hrával ve školním fotbalovém týmu a občas si zahrál i za Manchester United. I on byl však nucen fotbalovou kariéru ukončit kvůli zranění.
Olly má na singlovém albu píseň Sophie, kde, podobně jako Tomáš, zpívá: "Sophie, baby, are you going crazy?"
Jeho oficiální stránky najdete na internetové adrese: www.ollymurs.com.
Ať jste již stejného názoru, že se tito autoři sobě nápadně podobají svými dětskými rysy ve tvářích, datem narození, příjmením, zájmy či zkrátka osudem, nebo pokud vám to přijde pouze jako vnucená sugesce, řekla bych (stejně jako kapela Chinaski) - drobná paralela by tu byla.
Každopádně jistě oba interpreti stojí za poslech!
viz Klusova Marie:
viz Mursova Sophie:
*) foto zdroj:
Cesta k dospělosti
29. listopadu 2011 v 23:38 | Monča alias Shy
|
mé básně
V malé zemi Bohemie
každý vlastní příběh žije.
Každý si svou story tvoří
a povrchně se vyšším dvoří.
Bývá tu i mladá žena,
rodiči je rozmazlená.
Zvyklá na vše, co chce mít,
bez starostí klidně žít.
To však ještě netuší,
jak zasáhne ji na duši,
až se stane zralou dámou,
nad níž hůl už všichni lámou.
Bez vesla se vydá k moři,
její srdce smutkem hoří.
S modlitbami ve svém nitru
pomalu se blíží jitru.
Nespí, pouze rozjímá,
jaký úděl tady má.
Však najít smysl svého žití
trvá někdy řádky let.
Ona musí čekat, trpět,
možná projít celý svět.
Lid ji učí spoustu věcí,
už děkuje i za málo.
Je již šťastná bez důvodu,
ač slunce ji nehřálo.
Ví, že práce málo platná,
pokud bude marnotratná.
Nemyslí jen na sebe,
ale druhým ráda dává.
Že se jí nic nevrátí,
toho se teď neobává.
Našla svůj úděl,
nalezla zas důvod žít.
Rozhodla se za svým snem
za každou cenu tvrdě jít.
S modřinami po celém těle,
už netváří se tolik směle.
S pokorou se dívá k nebi
a váží si této doby.
Teď si cení všeho,
co jí život dal.
Umí zatnout zuby,
ví, co je to žal.
Tím to však nekončí,
má před sebou velkou dřinu.
Nevzdává se, uspívá,
stává se z ní žena činu.
Však kde není lásky,
tam vynikne každá chyba.
A proto jí přejme,
ať není jako leklá ryba
a najde si milou bytost,
jenž zaručí jí v srdci sytost.
Výherce balíčku Harlej
13. července 2011 v 19:18 | Monča alias Shy
|
soutěže o věcné ceny
Milí přátelé a čtenáři,
přibližně 2 týdny jste zde měli možnost soutěžit o balíček kapely Harlej,
který obsahoval tričko, kšilt, zapalovač a CD.
Ráda bych zde proto poděkovala za účast všem soutěžícím,
ale hlavně pogratulovala výherci, kterým je:
Jiří Moravec,
jenž odpověděl správně na soutěžní otázku (při 1. ročníku Olympiády fanclubů se uskutečnily 4 soutěže)
a zároveň soutěžní email zaslal do uvedeného termínu.
Jirko, výhru max. do 14 dní očekávejte v poštovní schránce!
Gratuluji a přeji mnoho příjemných chvil strávených u písní Harlejů
a samozřejmě se všemi zmíněnými doplňky.
Ještě jednou děkuji všem zúčastněným.
S pozdravem
Monika alias Shy
Soutěž o Harlej!
26. června 2011 v 4:28 | Monča alias Shy
|
soutěže o věcné ceny
Milí čtenáři,
děkuji za návštěvu a čas strávený na těchto amatérských stránkách.
Jako poděkování zde mám pro vás jednu soutěž. Jedná se o tričko, CD, kšiltovku a zapalovač s logem kapely Harlej - letošního vítěze Olympiády fanclubů!
Tento set vyhrál FC Chinaski a získal jej přímo od samotných tvůrců FK Harlej.
My se tímto však výhry vzdáváme a posíláme ji dál do lepších rukou, do rukou fanoušků Harlejů!
(Snad se organizátoři nebudou zlobit. Máme dobré úmysly!)
Takže - Co udělat, abyste tento balíček mohli mít doma právě Vy?
Na adresu: monicka@jsemsvata.cz (při nefunkčnosti na: zohova.monika@seznam.cz)
s předmětem "HARLEJ" napište,
kolik soutěží se uskutečnilo na 1. ročníku Olympiády fanclubů na festivalu Votvírák!
Připojte své jméno a celou adresu!
Navíc zde máte 2 nápovědy:
1.) Soutěží byl sudý počet.
2.) Při pozorném čtení vše vyčtete ZDE.
Soutěž potrvá do 13. července 2011, do pravého poledne!
Všem fanouškům skupiny Harlej hodně štěstí!
V Milovicích bylo milo
26. června 2011 v 3:28 | Monča alias Shy
|
mé články
aneb "Já jsem Oficiální fanclub Chinaski!"
Milí čtenáři tohoto článku,
ráda bych vám zde ve stručnosti popsala pár zážitků z festivalu Votvírák a udělala reklamu soutěži Olympiáda fanclubů, které se příští rok snad účastní více družstev!
Festival Votvírák - otevření festivalové sezóny a spousta oblíbených hudebníků. Nejet do Milovic by byl hřích! Hlavně, když jsem se (v afektu zřejmě) zapsala do Olympiády fanclubů za Oficiální fanclub CHINASKI!
Už po příjezdu jsme se potýkali s několika nepříjemnostmi, a to s málem místa pro stany a jejich obyvatele, kteří stále přibývali.
Po "zakotvení" jsme byli vyhozeni kvůli organizátorům a když jsme se chtěly s kamarádkou Jančou a fanclubačkami Maruškou a Šárkou přemístit, snahu vyhodit nás měli sousední stanaři hlídající místo pro budoucí sousedy.
Vyhodit jsme se však nenechaly. Nechtěly jsme se kvůli možným problémům usadit za plotem, který oplocoval zbytečně malé místo. Pár kluků jej rozbouralo a usadili se tedy za ním, později se k nim přidávali další a další. My ale zůstaly na "svém" placu.
Po ubytování se jsme se šly s Janou porozhlédnout po blízkém okolí. Bylo nám fajn. Příjemný pokec s Friscem v ruce a zábava s kapelou Mig 21, jež mě příjemně překvapila svým lechtivým humorem! Členové této kapely mě přesvědčili k zakoupení jejich CD a naučení se nazpaměť jejich tvorbu.
Ovšem zklamáním pro mě byla skupina Monkey Business, která před vystoupením vytvořila parádní atmosféru. Samotný koncert nic-moc originálního, špatné ozvučení, trapné kreace.
K noci nás již přepadla únava, a tak pozdě, ale přece jsme se dorazily podívat na vystoupení slovenského rappera Rytmuse, který pro mě byl překvapením naopak příjemným.
Ač jsme jej sledovaly až z nejzadnějších řad a koncert neviděly celý, zaujal mě jeho sestavený playlist. Z písní vždy předvedl pouze nejzajímavější části, které volně
navazovaly. Tento nápad chválím, přeci jen celé písně jsou leckdy zbytečně dlouhé a ne každá sloka je chytlavá.
Po deštivé a bouřlivé noci jak kvůli nebesům, tak kvůli sousedům vykřikujícím převážně slovo "Hov*o!" jsme vstaly, abychom si poslechly další oblíbené kapely a já mohla dostát slibu a s fanclubem podpořit oblíbenou kapelu Chinaski.
Sraz s fanclubem byl v 11 hodin dopoledne. Dozvěděla jsem se jednu dobrou a jednu špatnou zprávu.
Netradičně začnu s dobrou - Několik fanclubů se odhlásilo a zůstali jsme tedy jen 3 (Arakain, Harlej a Chinaski), tzn. umístění zajištěno!
A ta špatná - i z našeho fanclubu a FK Harlej se pár lidiček odhlásilo. Proto jsme sháněli ještě 2 do party. Tu naši doplnila kamarádka Péťa, u které mám teď co žehlit, a její kamarádka Silva doplňující fanclub Harlejů. Obě totiž hrají závodně fotbal a jednou ze soutěží měl být fotbal v G-city (vodní).
Týmy byly po složitém přemlouvání kompletní a mohli jsme začít bojovat.
První ze soutěží byl Gladiátor. Každý ze členů si stoupl na nafukovací plechovku piva a pádlem se snažil shodit konkurenta naproti.
Samozřejmě se tato atrakce neobešla bez trochy krve a modřin. Fanoušci Arakainů byli věru silní a nedobytní zápasníci. My však měli smysl pro humor a soutěživého ducha. Také, že jsme v družstvu měli jen jednoho chlapa!
Dále se soutěžilo ve skákání v pytli, což byla štafeta. Skončili jsme asi jako druzí. Příště musím jen skákat bez bot a nacvičit sundavání pytle.
Vodní fotbal se nakonec zrušil, čehož jsem litovala hlavně kvůli kamarádkám, jež jsme k účasti nalákali jen kvůli tomu!
Bohužel byla tato atrakce zrušena z důvodu špatného počasí a místo ní jsme měli za úkol udržet se na plechovce, stejně jako na býkovi, která se zákeřně otáčela ze strany na stranu, až mě sejmula, i když jsem už ležela na zemi! Celkový čas týmu Chinaski byl 0:55.
Mezitím jsme si došly s holkami na pití a podívat se na interpreta Xindla X, jehož texty mě oslovily. O jeho koncertu to ale už říci nemůžu. Takovouto interpretaci a pojetí mohu slyšet při puštění CD a nemusím utrácet za vystoupení bez šťávy.
Zpět k Olympiádě fanclubů.
Soutěží poslední bylo vypití piva na čas, čehož se u nás ujal jediný chlap, Martin, který si na svůj výkon vsadil, a protože skončil druhý, jeho počet bodů se zdvojnásobil.
I přes naše nasazení, fyzickou i psychickou odolnost vůči rockerům z ostatních družstev a kapku odvahy jsme se umístili na poslední pozici.
Pro diplom si museli kapitáni týmů dojít na rockové pódium - Stage II. Kapitánem týmu Chinaski nominovala Lonely, aniž bych o tom zprvu věděla, mě, a tak jsem překvapeně a trochu se zdráháním musela na pódium převzít si diplom za 3. místo.
Druzí skončili Arakain a jako vítěz prvního ročníku Olympiády si cenu od frontmana kapely Rybičky 48 přebrala kapitánka FK Harlej!
Všem bych zde ráda pogratulovala a dodala, že ačkoliv jsme možná slabé holky, příští rok se do toho pustíme s vervou a Fanclubu Chinaski vybojujeme místo 1.! Těch "silných" rockerských slov se jen tak nezalekneme... Ne, opravdu, beru to s humorem a děkuju, že jsme mohli být součástí něčeho takového!
Snad se příští rok zúčastní více týmů, více bojovníků za náš FC a snad i ten průběh nebude tak chaotický. Vše je jednou poprvé a mouchy se musí všude a stále vychytávat.
Škoda jen té neúčasti. Mezi námi, jsem jedním z nejtvrdších polen na světě, ale za oblíbené hudebníky jsem se postavila. I když možná kvůli mě jsme skončili na tom místě, na jakém jsme skončili, jsem na celý tým pyšná a příště do toho jdu znova nebo alespoň budu fandit!
Proto dále můj velký DÍK patří fanclubačce Marušce Plchové, která náš tým doplnila a postavila se za Chinaski, což je vlastně naším úkolem. Udělala to bohužel jako jediná, ač na festivalu bylo fanclubáků nemálo.
Ale to největší PODĚKOVÁNÍ posílám PÉTĚ KÁŠOVÉ & SILVĚ KLOUBKOVÉ, kterým jsem slíbila za doplnění týmů pozvání na panáka a mou chybou jsem slibu nestihla dostát.
Dále z týmu díky i Petře Kokoškové, Lonely (Ivě - rozhodčí a zároveň jedné z tvůrkyň FC Chinaski) a Martinovi.
Děkuju i fanclubačce Šárce Jeníkové, která se nemohla zúčastnit z pochopitelných zdravotních důvodů a alespoň našemu fanclubu fandila!
Tento den, den poslední, jsme zakončily příjemným a vtipným vystoupením slovenské skupiny No Name, která byla, je a bude prostě skvělá a vždy ji ráda znovu uvidím. U kapel je totiž důležitý frontman = showman, což Igor Timko, stejně jako Michal Malátný, opravdu je! Chvála Bohu, aspoň oni mě nezklamali!
Třídenní výlet pro mě zakončili samozřejmě CHINASKI. S fanclubáckými triky s nápisem Já jsem Oficiální fanclub CHINASKI jsme se s Maruškou snažily prodrat dopředu, přičemž jsme uvízly asi ve 3. řadě.
Víte, já mám pochopení a před sebe s nelibostí, ale tzv. bez keců každého pustím. Slečny za námi měly keců však plnou hubu, s prominutím, a milostivě ji zavřely až po mém "proslovu", který hýřil naštváním a zklamáním. Bojovat za kluky celý den v soutěžích a potom taková sprcha od dvou madam, které pořádně neznají ani písničky.
Ale co, holt jsme tam měly stát už asi od rána, abychom měly zajištěné místo!
Možná jsem však měla mít pochopení. My si to přeci vynahradíme na Chinaskiho slezině!
Koncert jsme si nicméně užily bez dalších problémů, zazpívaly si a s úsměvem na tvářích pozorovaly hrající členy. Ti byli velice překvapení a nadšení z toho, kolik se na ně přišlo podívat lidí! Určitě přes 10 000 posluchačů!
Jediný maličký problém jsem mělá já u písně Vrchlabí. Ze školy (z posledního zvonění) jsem zvyklá totiž na náš přepis slov a místo "dvoustopá oáza, čtyřtaktní zázemí" nebo "pár přátel na cestách od jara do zimy" mi na jazyk lezlo stále naše: "čtyřleté studium, obchodní zázemí" a "pár přátel v lavicích spolu do matury".
Abych to nyní celé shrnula, ještě jednou všem moc děkuju a zároveň se omlouvám, jak "fanynkám", které nás s nelibostí pustily před sebe, tak kamarádkám, kterým jsem neměla moc času věnovat se.
A slečně, které se na festivalu stala nehoda, přeju brzké uzdravení a ochranu stražných andělů!
Už teď se těším na další festival třeba i ve společnosti Nightwork a Tomáše Kluse, kteří mi na Votvíráku jako jediní chyběli, a samozřejmě na druhý ročník Olympiády fanclubů!!!
Remake Vrchlabí ke zhlédnutí zde:
Festivalům zdar!
Monika Žohová
fotozdroj: fanclub.chinaski.cz
musicfoto.net
Modlitba při přijímacím řízení
10. června 2011 v 19:31 | Monča alias Shy
|
mé básně
9. 6. 2011 - Modlitba
Anděli strážný
jazyku rodného,
pošli mi na pomoc
rytíře chrabrého.
Pošli mi prostím Tě
pana Karla Kryla,
písničkaře, jemuž
je čeština milá.
Prosím oba o pomoc
při přijímacím řízení.
Lepší než-li čeština
tu totiž pro mě nic není.
Dopřej mi prosím
studovat předměty,
jichž vážně si cením
a hrají mi do noty.
Péct s nimi dobroty
pro moje čtenáře
je mojí potřebou
jak dívat se do snáře.
Dovol mi se přátelit
s jazykem českým,
ať mohu s ním pracovat
jak s něčím lidským.
Pomoz mi prosím
u dnešních zkoušek,
dopřej mi světla
v mé hlavě doušek.
Ať skončím NAD čarou,
ať se zde učím.
Že není to zbytečné,
za to Ti ručím.
Děkuji vřele,
klaním se nesměle.
Ať mohu s češtinou
zacházet dospěle.
Amen.
PS pro čtenáře:
Vysněný obor - Český jazyk a literatura
Nehaňte prosím tyto verše, zkrátka ke mně výše uvedená slova přišla sama v zoufalství, aby je proměnilo v naději.
Děkuji.
+ DOLE MALÁ ANKETA! DĚKUJI za odpověď.
Michal Malátný aneb Já jsem jiná ty
21. dubna 2011 v 14:46 | Monča alias Shy
|
básničky
V poslední době na mne všechny starosti doléhají a odreagovat se není snadné. Jediným a zaručeným způsobem, jak ze sebe dostat tu nostalgii a ponurou náladu, je poezie.
Před pár lety jsem se začala zajímat o esoteriku a prostřednictvím knih a kamarádek se dozvídám spoustu nových věcí týkajících se andělů, sebepoznání a spřízněných duší. Ač tomu věří asi jen pár jedinců, tato témata mě baví a je dobré se jimi zabývat v dnešním rychlém světě.
Jak jsem z nejrůznějších definic a hlavně svých pocitů zjistila, spřízněnou duší je pro mě právě Michal Malátný, náš Žibus. Nechci zde nikoho přesvědčovat, proč si to myslím. Zasvěcení vědí, laikové si přečtou v knihách či internetu ;-).
Myslela jsem si, že mi postačí vidět Chinaski, mou 2. rodinu, a jejich frontmana Michala Malátného, který je mi velice blízký svým chováním, znamením zvěrokruhu a mnohým dalším, na Československé SuperStar, ale mýlila jsem se. Prohodit s nimi (ním) pár slov či je blíže vidět je nenahraditelné.
Proto, abych ze sebe všemožné pocity dostala, vznikla následující básnička s názvem
In Lak'Ech: "Já jsem jiná ty."
Dostávám tak opět svému "slibu" danému Michalovi při pořízení tohoto snímku - pro inspiraci - jak jsem už jednou zmiňovala. Zároveň se omlouvám všem skeptickým dospělákům a doufám v pochopení svých přehnaných nálad :). To víte, zrozenci ve znamení raka!
Jsi duše má spřízněná,
laskavá, nevinná.
Lehká a nesmělá,
nebeská, přemilá.
Jsi člen rodiny duší!
Při setkání srdce moje
nespoutaně buší,
aniž mysl něco tuší.
Pochopení bez mluvy,
nepoutá mě okovy.
Důvěra a žádné spory,
žádné činy bez opory.
Naše duše jsou už stáry,
spoléhají na kouzla, čáry.
Co je tím důvodem
našeho setkání?
Dlužíme si něco?
Mám činit pokání?
Proč mi to Bůh činí?
Co má s námi v plánu?
Proč otevřel mi k tobě
svou nebeskou bránu?
Tomuto spojení
nedá se rozkázat.
Proč naše duše nemohou
konečně se rozvázat?
Proč odmítáme tuto lekci,
již nám samo nebe dává?
Setkáme se proto znovu,
jak dojista se vždycky stává.
Co nás k sobě tolik váže?
Proč má duše rezonuje?
Jako bludný Holanďan
si mé psyché světem pluje.
Už nevím si vůbec rady.
Dopustila jsem se zrady?
Nebo je to dávný slib?
Kdy budu mít v nitru klid?
Sestoupila jsem před lety z nebe
s cílem poznat sama sebe.
Copak to jde v odloučení,
když duše moje s blízkou není?
Máš naučit mne sebelásce,
ať náš úděl naplníme.
Jak strom míru zasadíme,
když navzájem se nevidíme?
Naše cesty se dřív spletli,
ale my je rozpojili.
Můžeme teď jenom doufat,
by se rány zahojily.
I přes tvoje nevědomí
budu doufat ve spojení.
Budu doufat, že v novém kraji
utečem' před jinotaji.
Že pochopíme cokoli,
že trápení nás přebolí.
Jsme si tak podobní,
v tobě se vidím.
Jsi jako zrcadlo.
Trochu se stydím.
Obličej dítěte,
podobné rysy,
totožné chování
jak dnes, tak kdysi.
Příjemný úsměv
a vlídný hlas,
v očích tu tam smutek,
však teď spíše jas.
Není to láska,
není to závislost.
Však mezi podporou
a učením most...
Monika Žohová
PS: Děkuji Oficiální fanclubu Chinaski a Barunce a Terezce Troníčkovým ♥ !!!
Velikonoční úsměvy dětí v MŠ Neveklov
10. dubna 2011 v 14:26 | Monča alias Shy
|
mé články
V rámci předmětu "projektový management" skupinka studentek ze třídy 4.A, při Obchodní akademii, připravila zábavný program s názvem Velikonoční radovánky pro děti MŠ.
Akce se uskutečnila v pondělí 4. dubna 2011 za účelem vybudování příjemně stráveného dne dětí v mateřské škole. Dětství je jedna z nejdůležitějších etap života, proto bylo cílem malé děti potěšit, učit je kreativitě, odbourat ostych mezi kamarády i před cizími lidmi a naučit je, jak se zabavit i bez drahých hraček.
Hned ráno se sedm studentek shromáždilo v neveklovské mateřské škole a společně ve dvou třídách uschovalo velikonoční vajíčka. Bylo to přeci jen těžké. Děti nenápadně po očku sledovaly, kam jsou vejce schovávána a těšily se, až dostanou povolení "hledat je".
Studentky se dětem představily, uvedly průběh programu a v 8:00 odstartovaly první disciplínu, kterou bylo zmíněné hledání čokoládových i vařených vajíček. Po jejich rozebrání byla některá samozřejmě dále rozdělena, aby žádné dítě nepřišlo zkrátka a alespoň jedno velikonoční vejce si odneslo domů.
Nyní již mohly začít samostatné disciplíny, které si každá studentka připravila. Ve třídě v přízemí měli předškoláci a středňáčci za úkol skákat v pytli, rozeznávat tvary hraček se zavřenýma očima a přednášet básničku či zodpovědět na hádanku, přičemž si dítka vybrala většinou poslední z možností.
Ve třídě o patro výš soutěžila mrňata v následujících disciplínách: nošení míčku na lžíci, namotávání provázku na dřívko a házení míčku do koše.
Nejmladší děti byly šikovné a rychlé, proto čekaly, až bude mít disciplíny splněno alespoň většina dětí starších a proběhla výměna tříd.
Takto se dítka účastnila všech soutěží, a jakmile měla na kartičce se svým jménem samolepky za splnění šesti disciplín, dostala balíček se sladkou odměnou.
Všechny děti byly velice aktivní, snažily se a organizátory velmi potěšila jejich spokojenost a překvapivý zájem o hry. Přínosem pro organizátory je hlavně zkušenost, jak takový projekt uspořádat a jak komunikovat s dětmi ve větších skupinách. Při této akci bylo také
ověřeno stanovisko: Kdo si hraje, nezlobí!
Odpoledne děti svým rodičům nadšeně vyprávěly své zážitky a ukazovaly soutěžní kartičky a odměny, které si vybojovaly.
"Míša byla nadšená, kartička se samolepkami se jí líbila nejvíc a ještě po cestě jsem musela předčítat, co na ni bylo napsáno. Ostatním rodičům se akce také líbila a organizaci chválily i učitelky," říká jedna z maminek - paní Mužíková.
Do MŠ bude navíc dodána velikonoční nástěnka s fotografiemi rekapitulujícími ranní soutěže.
realizátoři akce:
Alena Lahodová, Nikol Foglová, Zuzana Hubinová, Lenka Stýblová,
Veronika Šlápotová, Eliška Velebová a Monika Žohová
PODĚKOVÁNÍ SPONZORŮM:
ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ MARKÉTĚ VOCETKOVÉ
A JEJÍMU SYNOVI LIBORKOVI SOUČKOVI
+ KAROLÍNCE DROBÍLKOVÉ
za zapůjčení hraček pro jednu z disciplín.
Za studenty 4.A,
Monika Žohová
další fotografie k nahlédnutí:
Jak automontér Serbousek potkal Autoneštěstí
10. března 2011 v 16:21 | Monča alias Shy
|
mé básně
Jak automontér Serbousek potkal Autoneštěstí
/v poezii/
Automontér Serbousek
nikdy neměl žádnou káru
a proto jel k domovu
v poničeném Populáru.
Jel a koukal - pršet bude,
do Populára nateče!
Je už sjetý, divně tluče,
tak nediv se, člověče.
Serbousek je automontér
a jeho auto naříká!
Ten člověk je velký lajdák
a možná taky nešika.
Nemá ani chuť to čistit,
když náhodou zaprší.
Mýt tuhletu rachotinu
- to přeci nic neřeší.
A náhle v tom lijavci
uvidí stín postavy.
Je to dítě, muž či žena?
Ruku svojí už-už zvedá
a Serbousek zastaví.
Autostopař poděkoval,
ještě aby nadával!
"Kam to bude, mladý pane?"
Serbousek se vyptával.
Bylo ticho.
"To tak příště
brát mlčenlivé holomky!"
Potom ale zjišťuje -
autostopař dokáže
číst Serbouskovy myšlenky!
"Jsem Automobilový Neštěstí,"
Neštěstí mu sdělilo.
"Tak a ven!"
jeho auto stavilo.
Vystoupilo, naříkalo,
pláštěnku to nemělo.
Serbouskovi, když to viděl,
Neštěstí se zželelo.
Dojel domů, rup a stáli!
Serbousek se rozčiluje.
"Kdybych s tebou nejelo,
řízení ti praskne v dáli.
Koupal by ses v rybníku,
ty nevděčný kolíku!"
Neštěstí šlo k němu domů
a kafe si spolu dali.
Sousedka hned rozkřikla se,
že má pletky s milenkami!
Tak Serbousková přiběhla
a Serbouska sťala k zemi,
než stačila rozpoznat,
že milenka to věru není.
Štěstí, že ho vzala rukou
a nešla na něj s ostrou zbraní.
To by bylo, Serbousku,
neštěstí i pro tvou paní.
Pak stala se nehoda
předsedovi JZD.
Již opravená motorka
znovu leží ve škarpě.
Předseda ji zpět už nechce
a Serbouskovi ji tak nechá.
Ten si ji rád opraví
a je šťastný jako blecha.
Neštěstí dál domlouvá
Serbouskovi nehody.
"Ať si kapsu namastíš!"
Čímž vyvede ho z pohody.
K nehodě se schyluje,
Serbousek tam mává rukou.
"Kdyby jsi teď nezabrzdil,
srazil by ses s šestsettrojkou!"
Neštěstí si naříká:
"Škoda je to veliká!
Asi ňáká chyba v plánu!
Však za chvíli narazí
na strom jeden Sedan šedý.
Řidič bude v pánu
nebo aspoň vztekem bledý."
Tak Serbousek vyjel z boku,
řidič na něj nadává.
A člen VB ho hned staví,
že pozor vůbec nedává.
Zaplatí a šťastně jede,
že chránit lidi se mu vede.
Jen dílna plán neplní
a vedoucí je nevrlý.
Pak automontér šoféra
zve na pivo v hospodě.
Dokonce na jeho účet,
jen ať zabrání nehodě.
Řidič se cítí
být tak trochu v pasti.
Netuší, že může si
zpřelámat své kosti.
Musí ho zdržet
alespoň půl hodiny,
aby se nestalo,
že dostane hodiny.
Moc se mu to nepovedlo,
vedoucí naň zuby cení.
V dílně totiž téměř
automontér denně není.
I přes jeho snažení
bouračka se stejně stala.
Vedoucí jen oči valí,
jako by ho smrtka brala.
Serbousek zas čeká,
až se auto s někým srazí.
Neštěstí však vykoukne:
"Serbousek mi kšefty kazí!"
Přišourá si k němu
a chce odvézt domů.
A tak se spolu hádají,
co maj' dělat a nemají.
Serbousek ho neposlechl,
nemyslel jen na sebe.
A tak se stalo, moji milí,
že dostal se do nebe.
V plný jízdě Octávka
Serbouska tak nabrala,
že ten se musí na Neštěstí
dívat nyní seshora.
Všechny to moc mrzelo,
i Neštěstí plakalo,
přes všechno ho rádo mělo.
Srdce všech teď smutek pělo...
Monika Žohová
DĚKUJI ZA PŘEČTENÍ.
Zdroj: AUTOpohádky /Jiří Marek/
Jak automontér Serbousek potkal Autoneštěstí /str. 98 - 115/
Nakladatelství XYZ, s. r. o., 2009
Další články
- Má snad auto duši? 10. března 2011 v 16:04
- Klusova panenka z Londýna 1. března 2011 v 9:43
- Modlitba za lepší svět 14. února 2011 v 17:28
- Malus terra 7. ledna 2011 v 23:28
- Je na čase začít myslet 1. prosince 2010 v 19:51
- Stužkovací večírek 4. A aneb My jsme ti, co vydrželi 13. listopadu 2010 v 14:46
- Postavme se tomu jako lidé 6. listopadu 2010 v 16:37
- My vs. osud sám (pro fanclub) 31. října 2010 v 16:51
- "Mladá láska, ta rozkošná, ta poetická..." 30. října 2010 v 20:21
- Nightwork v teplákových soupravách a uzavření registrovaného partnerství přímo na pódiu! 16. října 2010 v 23:09
